„Svému vaření dáte zcela jiný rozměr, pokud si je vytvoříte sami. Rozvoněné z pánve, smíchané vlastníma kuchařskýma rukama. To je zážitek sám o sobě – a co teprve jídlo z vlastní směsi uvařené. Tradičních směsí je zhruba desítka, po některých jsou pojmenována i konkrétní jídla. Některé známe víc, jiné míň,“ říká Kateřina Winterová.
Nejlepší je koupit koření v celku, nedrcené. Zachová si tak nejvíce chuti a aroma. Nejprve si odměříme potřebné poměry koření, které potřebujeme celé také proto, že ho před drcením opražíme na pánvi – a to jde pouze v celku. Díky tomu se krásně rozvoní. Nejlepší je hodit koření na velmi rozpálenou pánev. Pozor, koření nesmí začít doutnat, jinak okamžitě zhořkne.
Opražené koření nechte vychladnout a poté ho rozmixujte či nadrťte v hmoždíři. Nespěchejte, drťte, ať je krásně hladké. Rozdrcené koření přesypeme do tmavé dózy, kterou popíšeme. Na koření se nejvíc hodí skleněná, keramická nebo nerezová dózička. Tohle mistrovské dílo vám vydrží čerstvé půl roku a stane se hlavní rolí vašich kuchařských scénářů.
Než se pustíme do koření s vůní dálek, neměli bychom zapomenout na evropskou tradici. Žádnou jinou světově proslulou směs si nemůžeme vypěstovat na balkoně nebo okenním parapetu, jen provensálské koření. A to z bylinek ze Středomoří, které měli naši předci pro vaření k dispozici díky kočovníkům ještě před vznikem Hedvábné stezky, staré přes 2 000 let.
Potřebovat budete jen hrst rozmarýnu, bazalky, tymiánu, saturejky, estragonu a majoránky. Nemáte-li rostlinky bylinek na balkoně, připravte si směs šéfkuchaře Jeana-Babtisty Reboula ze sušených bylinek.
Jedním z koření, které se hojně využívá na africkém kontinentu, jsou semínka koriandru. Koriandr pochází z Indie, postupem času se rozšířil do severní Afriky a Středomoří. Oplývá nasládlou kořeněnou chutí a bohatou nadílkou železa, hořčíku a antioxidanty, které chrání tělo před onemocněním. Nejen nás udržuje v dobré kondici; i maso díky němu déle odolá bakteriím a hnilobě. V Indii se využívá jako základ tradiční směsi masala.
Také sušený zázvor patří do receptů afrických pokrmů. Osobitá chuť zázvoru se však prosadila na celém světě při zpracování masa a ryb, v polévkách i sladkých pokrmech. Světové salsy, dipy a marinády zázvorem přetékají. Zázvor zvyšuje tělesnou energii, vitalitu, zahřeje, pokud je nám zima. Má výrazné protizánětlivé účinky, působí proti rakovině, artritidě a bolestem hlavy i břicha.
Nejfrekventovanější kořenící směsí v severní Africe je směs ras el hanaut. Nejlepší je k drůbežímu masu i zelenině. Nebo obojí dohromady můžete ogrilovat nebo upéct ve velké nádobě.
Na ras el hanaut budete potřebovat:
● 2 lžičky římského kmínu, 2 lžičky mletého sušeného zázvoru, 2 lžičky semínek koriandru, 1 lžičku soli, 1 lžičku kuliček černého pepře, 1 lžičku mleté skořice, 1 lžičku mletého kajenského pepře, 1 lžičku mleté kurkumy, 1⁄2 lžičky tobolek kardamomu, 1⁄2 lžičky kuliček nového koření, 1⁄2 lžičky semínek anýzu, 5 hřebíčků.
Veškeré koření v celku porazte nasucho na pánvi, až se rozvoní́, ale nespalte ho. Přesypte ho do misky, nechte zchladnout a rozmixujte najemno s dalšími ingrediencemi.
Koření daleké Asie
Typickou chuť řadě indických pokrmů propůjčuje římský kmín. Nejen v Indii, ale i v Mexiku, Africe a na Blízkém východě má v pokrmech nezastupitelné místo. Dnes je oblíbený na celém světě. Dochucují se jím jogurty, sýry, nakládaná zelenina i zelí, polévky či pečené maso. A dokonce i alkohol. Semínka, která se sklízí z čtyřměsíční rostliny a suší na slunci, obsahují kromě osobité chuti také mangan, vápník, železo, draslík, hořčík a další stopové prvky, které podporují trávení a vstřebávání živin. Římský kmín pomůže s překonáním chřipky i s prevencí rakoviny žaludku.
Také nadrcený či celý kardamom pomáhá vytvořit chuť většiny indických jídel. V severní Evropě patří do nakládané zeleniny a ke sleďům, v Etiopii je pražen s kávovými zrny, aby ochutil oblíbený nápoj. Velice drahé koření blahodárně působí na nervovou soustavu a bojuje proti virům.
Na Garam masala potřebujete:
Na rozehřátou pánev postupně přidejte:
● 30 g tobolek kardamomu, 15 g hřebíčku, kousek (cejlonské) skořice (cca 2,5 cm), 20 g římského kmínu, 20 g kuliček černého pepře, špetku mletého muškátového oříšku.
Říz Mexika
Do Střední a Jižní Ameriky patří chilli papričky již více než 9 000 let. Najdete v něm nejen ostrou chuť, ale i citrusovou vůni. Patří do marinád a dipů, do polévek i těstovin. Nejste-li fajnšmekři příliš pálivé chuti, nepoužívejte k vaření pecičky, ve kterých je ostrosti nejvíce. Složení papriček pomáhá trávit a dezinfikovat trávicí trakt, podporuje proudění krve a prohřívá organismus.
Sladká paprika, Mexiko samo. Dnes se však paprika nejvíce pěstuje v Maďarsku, kde také zdomácněla v kuchyni. Papriky je třeba usušit horkým vzduchem a poté namlít. Paprika neodmyslitelně patří k masu a uzeninám, luštěninám a do polévek. Vitamíny C, B a E, karotenoidy, mangan a další složky pomáhají předcházet vzniku mozkových a srdečních příhod.
