Toxické látky ukrývající se pod zkratkou PFAS proudí v krvi každého z nás — dokonce i v žilách dosud nenarozených dětí. Na vině je naše záliba v nepřilnavých pánvích, pečicích papírech a nepromokavém oblečení. „Takzvané věčné chemikálie jsou nejhoršími kontaminanty, které si kdy lidstvo vyrobilo,“ říká Tomáš Cajthaml z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR.
Vše začalo v devadesátých letech v Západní Virginii, kde farmáři Wilburu Tennantovi záhadně hynulo stádo krav. Zvířata pila z potoka, do něhož unikaly jedovaté kaly ze skládky firmy DuPont. Na vině byla kyselina perfluorooktanová (PFOA), kterou firma používala při výrobě teflonu — a spotřebitelům zapomněla sdělit, že je vysoce toxická. Díky vytrvalosti právníka Roberta Bilotta se po letech soudních sporů ukázalo, že PFOA je jen jednou z více než desetitisícové rodiny per- a polyfluorovaných sloučenin (PFAS), jimiž průmysl zaplavil celou zeměkouli.
„Obsahují totiž vazbu mezi uhlíkem a fluorem, která je nejsilnější v organické chemii. Díky tomuto lidskému vynálezu jsou neuvěřitelně stabilní a v přírodě se prakticky nerozkládají,“ vysvětluje Cajthaml. Obě klíčové firmy — DuPont i výrobce 3M — přitom měly už od sedmdesátých let z vlastních testů informace o obrovské toxicitě těchto látek, a přesto svět udržely v nevědomosti čtyři desetiletí.
Věčné chemikálie jsou skutečně věčné
PFAS odpuzují vodu, mastnotu i špínu, a proto obsadily nádobí, potahy nábytku, kosmetiku, potravinové obaly, hasicí pěny i lyžařské vosky. Dnes se nacházejí ve sněhu na vrcholu Mount Everestu, v Mariánském příkopu i v mateřském mléce žen po celém světě. Do prostředí se dostávají už při výrobě a protože jsou v podstatě nerozložitelné, v přírodě se nezadržitelně hromadí. „Kombinace stability a vysoké toxicity dělá z PFAS nejhorší kontaminanty, které si kdy lidstvo vyrobilo a dobrovolně pořád vyrábí. Kam se hrabou chlorované insekticidy jako DDT,“ konstatuje Cajthaml.
V lidském těle se PFAS kumulují a působí chronicky — poškozují buněčné membrány, narušují hormonální rovnováhu, snižují plodnost, poškozují imunitní systém, játra, ledviny i štítnou žlázu a některé jsou prokazatelně rakovinotvorné. Nejkontaminovanější jsou říční ryby z dolních toků. „V rybách z Labe chycených v Ústí jsme detekovali tak vysoký obsah PFAS, že by požití jediného gramu jejich masa stačilo k naplnění doporučeného týdenního limitu,“ líčí Cajthaml.
Neplecha zdaleka neskončila
Regulace přichází pomalu, protože ekonomické zájmy byly zatím silnější než obavy o zdraví. Stockholmská úmluva zakázala jen tři sloučeniny z desetitisícové rodiny. Návrh pěti evropských zemí na úplný zákaz zbrzdila lavina více než pěti tisíc připomínek od průmyslníků. „Kompletní stopka je jediným správným řešením, jelikož mezi per- a polyfluorovanými sloučeninami zkrátka není žádná bezpečná,“ apeluje Cajthaml. Od srpna 2026 zakázala Evropská unie používání PFAS v potravinových obalech a do roku 2030 by měly zmizet ze všech zbytných produktů.
V Česku je zamoření nižší než na Západě, protože ležíme na začátku povodí. I tak zde existují hotspoty, například okolí pražského letiště. Doba „bezPFASová“ je však v nedohlednu. „Kdyby se teď úplně přestaly produkovat, zřejmě bychom na tom za sto let byli mnohem líp. Tyto látky by odtekly do oceánů. Jenže z nich už je nikdo nedostane,“ obává se Cajthaml. Spotřebiteli tak nezbývá než se věčné chemii vyhýbat a na novém zboží hledat označení „PFAS free“. „Nepřilnavou pánev u mě doma nenajdete a plechy do trouby se u nás zásadně vymazávají,“ usmívá se badatel.
Zdroj: avcr.cz
